Ještě před několika lety chodila moje máma třikrát týdně na návštěvu pěšky. Nic nevadilo, že při tom přešla půl Brna. Trvalo jí to dvě hodiny. Chodila by tak dodnes, kdyby jí nebylo přes sedmdesát. V Mexico City si na to každou chvíli vzpomenu. Jak dlouho by člověk asi musel jít, kdyby se chtěl dostat z okrajové části města do centra? Dva dny? Já to rozhodně nebudu zkoušet. Jsem odtud nachozená ažaž. A hromadná doprava je jen částečná úleva. Je totiž docela...svérázná.
1. Chyť mě, když to dokážeš
V prvé řadě nespoléhejte na to, že v místech, která vypadají jako zastávky, skutečně něco zastaví. Místa u silnice se stříškou a lavičkou sice zastávky opravdu jsou, ale tak nějak orientační. Něco tam zastavit může, ale nemusí. Chcete-li mít jistotu, musíte si autobus stopnout. A klidně i mimo zastávku. Při nastupování to může být pro přespolního stresující chaos, ale při vystupování přijde obdobný postup vhod - když dáte řidiči znamení, zastaví vám prakticky kdekoliv.
2. Makrobus, autobus nebo račte metrobus?
Toto všechno jezdí po Mexico City a každý druh se liší kvalitou a cenou. Makrobusy a autobusy vás svezou za cenu dvou až šesti pesos za jízdu, pokud je tedy zrovna máte při sobě. Částku totiž musíte zaplatit řidiči do kasičky a přesně, protože řidič má zakázáno rozměňovat peníze. Na metrobus potřebujete kartu, kterou se elektronicky přihlašujete při vstupu na nástupiště a z níž se cena odečítá. Metrobusy dokonce hlásí zastávky a názvy vidíte na displejích, což je skvělé v případě, že si náhodou nejste jistí, jak zní názvy jako Tenayuca nebo Cuitlahuac. Přijdete ale o zážitky, kterými oplývají druhé dva autobusy. Každý řidič nabízí za jízdy jinou diskotéku - pěkně podle svého gusta. Jejich děti někdy cestujícím předávají jízdenky. Dveře se občas nedovírají. A bůhví kam ty autobusy vlastně jedou - jejich trasy nejde nikde vyčíst ani dohledat. Hlavně by vám ale neměla ujít správná mexická tlačenice. Já jako Češka smekám před tím, jak věcně a klidně Mexičané zvládají, když je autobus narvaný. Někdy si myslím, že běžný Mexičan by nejdřív musel přijet do ČR, aby se dozvěděl, co je to nadávání.
3. Když vám autobus nevoní
můžete jezdit metrem. To má zastávky stálé a jejich názvy přinejhorším uvidíte. Pokud vás na rozdíl ode mě jezdit metrem baví, Mexico City je město stvořené pro vás - na dvanácti trasách můžete jezdit snad do nekonečna. Když autobusy omrzí mě, jdu pěšky, jako chodívala moje máma po Brně. Cesta mi pak sice docela trvá, ale aspoň vidím věci, které bych z autobusu těžko vyfotila.
Možná by stálo za to pořídit si nějakou skládací koloběžku ;-)
OdpovědětVymazat